Každý z nás už to asi zažil. Pocit prázdnoty, nenaplnění nebo touhy po něčem, co by nás udělalo šťastnými. Mnozí z nás se v takových chvílích obrací k druhým lidem – partnerům, přátelům nebo rodině – s očekáváním, že právě oni nám tento pocit naplnění přinesou. Ale co když je to všechno jinak? Co když ve skutečnosti není zdroj radosti, lásky a tvořivosti venku, ale uvnitř nás samotných?
Když hledáme štěstí a lásku venku, vytváříme v sobě závislost. Možná ne vědomě, ale podvědomě očekáváme, že nám druzí dají to, co nám chybí. A když to nepřichází, začínáme na ně tlačit. Očekáváme, že nás naplní, udělají šťastnými a tím na ně klademe odpovědnost za to, jak se cítíme. Jenže tento tlak často vede k opaku. Místo radosti přichází frustrace, místo lásky konflikty.
To, co si často neuvědomujeme, je fakt, že nikdo jiný nemůže být zodpovědný za naši radost. Když jsme prázdní uvnitř, druhý nás nikdy nemůže „naplnit“. A právě toto pochopení je klíčem k tomu, abychom začali žít radostný a naplněný život.
Radost, láska a tvořivost nejsou něco, co bychom měli hledat venku. Jsou to kvality, které vycházejí z našeho vlastního nitra. Když si to uvědomíme, přestaneme být závislí na okolí a místo toho se naučíme pečovat o svůj vlastní vnitřní svět.
Mnoho z nás vyrůstalo s přesvědčením, že naše štěstí závisí na vnějších okolnostech nebo na druhých lidech. Od dětství jsme se učili hledat potvrzení, uznání a lásku mimo sebe. Když jsme byli hodní, dostali jsme pochvalu. Když jsme něco dokázali, získali jsme obdiv. A tak jsme si postupně vytvořili vzorec, že hodnota a štěstí přicházejí zvenčí.
Tento vzorec si pak přenášíme do dospělosti, zejména do partnerských vztahů. Očekáváme, že nás partner udělá šťastnými, naplní naše potřeby, dá nám pocit bezpečí a hodnoty. A když to nepřichází, cítíme zklamání, hněv nebo smutek. Je to iluze, která nás odvádí od skutečného zdroje.
Jak poznáme, že jsme se od svého zdroje odpojili?
Závislost na potvrzení od druhých – Potřebujeme neustálé ujištění, že jsme milováni, že jsme dobří, že děláme věci správně.
Obviňování druhých za naše pocity – „Kvůli tobě jsem smutná/naštvaný“, „Kdybys mě opravdu miloval/a, udělal/a bys to jinak“.
Očekávání, že partner „vyřeší“ naše problémy – Čekáme, že s příchodem toho pravého zmizí naše nejistoty, strachy nebo pocity nedostatečnosti.
Pocit prázdnoty, když jsme sami – Nedokážeme být spokojení o samotě, potřebujeme neustále někoho kolem sebe.
Manipulace a kontrola – Snažíme se ovládat chování druhých, aby naplnili naše potřeby.
Jak se k vnitřnímu zdroji vracet?
1. Sebepoznání
Začala jsem se ptát sama sebe: Co mě opravdu těší? Co mi dává smysl? Co mě naplňuje? Tím jsem začala objevovat, co je pro mě skutečně důležité.
2. Vědomá přítomnost
Začala jsem si věnovat čas. Procházky v přírodě, chvíle klidu, kdy jen tak jsem. A hlavně jsem se naučila být k sobě laskavá, přijímat svoje emoce a nedělat si výčitky, když se něco nedaří.
3. Naslouchání svým potřebám
Zjistila jsem, jak je důležité naslouchat svým potřebám. Když jsem unavená, odpočinu si. Když cítím, že potřebuji tvořit, tvořím. Prostě se starám o to, co mi teď dělá dobře.
4. Vděčnost
Každý večer si připomínám, za co jsem ten den vděčná. Vděčnost mě naučila vnímat, kolik radosti už vlastně mám.
5. Sdílení bez očekávání
Když jsem se naučila naplňovat sama sebe, zjistila jsem, že můžu dávat druhým, aniž bych od nich něco očekávala. A to je osvobozující. Sdílet radost a lásku jen proto, že chci, ne proto, že něco potřebuji zpátky.
Naplnění přitahuje naplnění
Objevovat svůj vnitřní zdroj je cesta. Je to návrat domů, ke své podstatě, ke svému srdci. To nejkrásnější, co jsem zjistila, je, že když se naplníme sami, přestaneme na druhé tlačit. Místo toho se stáváme zdrojem inspirace a radosti pro ostatní. A právě tahle energie přitahuje k nám stejně naladěné lidi. Vztahy pak nejsou o závislosti, ale o vzájemném sdílení a podpoře. Když se naplníme sami, přestaneme na druhé tlačit. Přestáváme být závislí na druhých, přestáváme je obviňovat za to, jak se cítíme, a přebíráme zodpovědnost za vlastní štěstí. Místo toho se stáváme zdrojem inspirace a radosti pro ostatní. A právě tahle energie přitahuje k nám stejně naladěné lidi. Vznikají tak vztahy založené na vzájemném respektu, svobodě a lásce.
Někdy se stane, že nás životní události, stres nebo emoce od našeho vnitřního zdroje na okamžik odvedou. Stačí si dovolit zastavit, zhluboka se nadechnout a připomenout si, že jsme už doma – v sobě.
A tak, až někdy pocítíme nejistotu nebo zmatek, zkusme si vzpomenout, že váš vnitřní zdroj je stále s vámi. Možná pomůže jednoduché gesto – položit si ruku na srdce, zavřít oči a na chvíli jen tak být. V těchto momentech se znovu spojíte s tím, co už dávno máme a v tichu a klidu najdeme svůj domov – svůj zdroj, svou esenci.
S láskou Míša.